Ze života naší rodiny…

Při příležitosti ukončení Bētiny sedmiměsíční stáže jsme se vydali na výlet do Londýna. Zde přinášíme měsíc opožděnou fotoreportáž 🙂

Přejeme vám do nového roku hodně radosti a Boží požehnání!
Życzymy w nowym roku dużo radości oraz Bożego pożegnania!
We wish you happy new year, God bless you!
我们祝你新年快乐，上帝保佑你。

Jak jsme dovolenkovali u Baltu.

❤❤❤

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Letos jsme si trochu delší dovolenou vynahradili loňské rekonstrukčně-koupelnové prázdniny. Byli jsme u Baltu v polské Ustce a potom ještě na rodinném táboře v Lísku na Vysočině.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Do nového roku vám všem přejeme… No však se podívejte sami. 🙂

12. května se stal Eliášek součástí velké rodiny, která přesahuje hranice všech národů i času a skrze smrt ústí do Života. Až jednoho dne splní svůj úkol, vejde do slávy, jakou nikdo z nás ještě nespatřil. Pak uvidí Toho, kdo na něj celý jeho život čekal, aby ho k sobě přijal. Chceme Elímu pomoct hledat jeho cestu a ukazovat mu na to, že jen s pravým Otcem stojí za to žít.

Děkujeme, že jste přišli a prožili s námi tyto chvíle!

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Tak i k nám přišlo jaro – plod naší lásky začal 19. 3. rozkvétat na Božím světle. Eliášek spinká, papá, kouká, čůrá, bříškuje a má se k světu. Noemka ho má moc ráda a na všechno má řešení – když si Eliášek počůral vodotryskem hlavu, řešení zní: „novoj havu!“

• 

• 

• 

• 

A jinak je nám spolu moc dobře.

• 

• 

• 

• 

• 

Přejeme dobrý nový rok!

Děkujeme, dobrý Bože, že jsme ve zdraví a radosti prožili letní prázdniny.

Děkujeme za každý den z Tvé ruky.

 

Děkuju…

Mému muži Danielovi za láskyplnou podporu a trpělivost.

Dcerce Noemi, že to skvěle zvládla s babičkami.

Babičce Leoně a babičce Petře, že ochotně věnovaly mnoho času a energie Noemce.

Všem laskavým duším, které nám modlitbou vyprošovaly sílu.

A Pánu Bohu, který mě celý čas vede k cíli.

„Ha!“ (pejsek)

„Pá-pa-pa“ (slepička)

„Pe-pe“ (ptáček, kuřátko)

„Hajajaja!“ (krocan)

„Dada“ (husa)

„Bé“ – říká to smutně (miminko, brečet)

„Pa-pa-pa“ (papuče)

„Bo-pa“ (boty)

„Dě-tě“ (gatě)

„Š-š húú“ (vláček)

„Hamamam“ (ham)

„Po-po-pa“ (pohovka)

Nějak to tak vyšlo, že jsme se tři dny před narozeninami Noemky přestěhovali. Po přechodném měsíci u přátel se mi znovu stěhovat vůbec nechtělo. Ale v jádru bytosti jsem věděla, že to bude dobré. Jen ještě s Boží pomocí zvládnout další den naprostého vykořenění a několik dalších dní silné improvizace. K tomu s Noemkou někdy doslova na krku (tátově) a státnicemi před nosem. Ale je to týden a každý den si uvědomuji, že je to zase o velký kus lepší. A tak je první rok Noemi velmi výrazně orámován a máme na něj spoustu krásných vzpomínek. Zároveň se radujeme z přítomnosti, Noeminka už asi 14 dní sama ťapká a dnes jsme se vydaly ťapkat a houpat na dětské hřiště, které máme za domem. Těšíme se, co přinese zítřek.

Vše, co jsi ustavil, Bože, je dobré.

Když přijdu domů,
unavený z práce a z nákupu,
a Noemi se na mě usměje,
že mě ráda vidí,
je to dobré.

Když mi Noemka sedí
za krkem a vzpíná se,
jak kdyby seděla na koníkovi,
je to dobré.

Když jdeme v šátku na procházku do lesa
na tu křivolakou cestu, co mám tak rád,
sbíráme kytičky pro maminku
a malá se kouká, co dělám,
je to dobré.

Vše, co jsi ustavil, Bože, je dobré.

Když jíme večeři
a Noemi odkoukává,
jak se jí to a ono,
je to dobré.

Když se Noemka směje,
jak táta dělá zvuk kachny,
je to dobré.

Když malá dělá psí kusy na posteli
a má radost,
je to dobré.

Vše, co jsi ustavil, Bože, je dobré.

Je dobré,
když mi otevíráš oči,
abych viděl,
jak být dobrým tátou.

Je dobré,
že mi dáváš poznat vlastní chyby,
aby je nemusela nést Noemi.

Je dobré,
že jsi blízko,
protože Tě tak často
ve svém tátování potřebuju.

Vše, co jsi ustavil, Bože, je dobré.

Mým snem je být opravdovým mužem – chlapem, co se nebojí a je stabilním základem pro celou svou rodinu. Mým snem je, že se o mě moje žena může kdykoliv opřít a může mi důvěřovat. Mým snem je, že z Noemi vyroste Boží žena, která ví, kým je, a ví, že ji všichni opravdu milujeme – já, máma i Pán.

K tomu mi pomáhej, Pane,
vždyť jsem si zamiloval Tvá přikázání.

Táta Dan

18.12. 2016, o poslední adventní neděli, byla naše Noemi pokřtěná. Pán Bůh se tak pro ni stal tím nejlepším tatínkem (resp. tatínkem a maminkou dohromady, ale to se nám hůř představuje). Já a Dan jako její rodiče Noemince chceme pomoct v tom, aby přirozeným způsobem poznávala Boží lásku. Aby to tak mohlo být, musí ji nejprve poznávat v našem rodičovském vztahu k ní i v našem vzájemném manželském vztahu. To je, řekla bych, těžký, nadlidský úkol. Každou chvíli něco zvorám(e). Je proto skvělé, že tento úkol nezáleží jen na našich slabých silách. Můžeme jednak v modlitbě prosit Ducha svatého o moudrost ve výchově a jednak prosit za samotnou Noemi, aby jí naše chyby zásadně nezkomplikovaly cestu k Pánu Bohu.

Proto taky patří velké díky vám, kteří nám s tímto úkolem pomáháte, jak můžete; modlitbami, praktickými radami, nebo pomocí všeho druhu… Také my bychom chtěli totéž dělat pro vás, a proto se na nás prosím obracejte! A děkuju speciálně Honzovi a Martynce, kteří na sebe vzali úkol stát se pro Noemi kmotry (takovými duchovními rodiči).

Přála jsem si, aby na křtu zazněla jedna píseň, a protože to z technických důvodů nešlo, uvádím zde alespoň její text.

Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás,
tvoříme jedno tělo, slyšíme Kristův hlas:
Otče, ať jsou jedno, jak ty ve mně,
ať jsou světlem světa, solí země.

Pomáhej, Duchu lásky, odpouštět a jít vstříc,
pomáhej, Duchu pravdy, poznávat stále víc,
že je Kristus jeden, nerozdělen,
že je hlavou církve a my tělem.

Církev tvá ať se stane domovem lidem všem,
místem, kde jsme si blízcí v Ježíši, bratru svém,
kde se svátek lásky stále světí,
kde se sdílí všechny Boží děti.

Když jsme se vrátily z porodnice a Dan mě vítal doma, silně to na mě zapůsobilo. Bylo to, jako bych se vrátila, ale doma už to nebylo stejné. A nemyslím tím jen krásně uklizený a připravený byt. Ta noc než jsme odjeli do porodnice mi připadala strašně dávná, přestože uběhly pouhé čtyři dny. Trochu jako by ta doba před byla z jiného věku, z jiného vesmíru. A teď po měsíci chápu, že se toho změnilo opravdu hodně. Změnila jsem se já, Dan, náš vztah, naše trávení času (co je to volný čas?), můj slovník a témata o kterých mluvím, posunuly se nám hranice našich sil… Když vidím fotky z našeho pobytu v Taizé (2013) nebo ze svatby (2015), cítím nostalgii. Takové už to nikdy nebude… Ale někdy, když mi Noemi usne na kolenou a dívám se na její malinkaté oddechující tělíčko, uvědomím si, že stejně tak budu s nostalgií vzpomínat na toto náročné období. Na čas s naší novorozenou radostí Noemi.

 

10. října 2016 v 8:20 se nám narodila dlouho očekáváná dcera Noemi.
Spolu s námi volejte sláva a 3 dny se radujte!