18.12. 2016, o poslední adventní neděli, byla naše Noemi pokřtěná. Pán Bůh se tak pro ni stal tím nejlepším tatínkem (resp. tatínkem a maminkou dohromady, ale to se nám hůř představuje). Já a Dan jako její rodiče Noemince chceme pomoct v tom, aby přirozeným způsobem poznávala Boží lásku. Aby to tak mohlo být, musí ji nejprve poznávat v našem rodičovském vztahu k ní i v našem vzájemném manželském vztahu. To je, řekla bych, těžký, nadlidský úkol. Každou chvíli něco zvorám(e). Je proto skvělé, že tento úkol nezáleží jen na našich slabých silách. Můžeme jednak v modlitbě prosit Ducha svatého o moudrost ve výchově a jednak prosit za samotnou Noemi, aby jí naše chyby zásadně nezkomplikovaly cestu k Pánu Bohu.
Proto taky patří velké díky vám, kteří nám s tímto úkolem pomáháte, jak můžete; modlitbami, praktickými radami, nebo pomocí všeho druhu… Také my bychom chtěli totéž dělat pro vás, a proto se na nás prosím obracejte! A děkuju speciálně Honzovi a Martynce, kteří na sebe vzali úkol stát se pro Noemi kmotry (takovými duchovními rodiči).
Přála jsem si, aby na křtu zazněla jedna píseň, a protože to z technických důvodů nešlo, uvádím zde alespoň její text.
Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás,
tvoříme jedno tělo, slyšíme Kristův hlas:
Otče, ať jsou jedno, jak ty ve mně,
ať jsou světlem světa, solí země.
Pomáhej, Duchu lásky, odpouštět a jít vstříc,
pomáhej, Duchu pravdy, poznávat stále víc,
že je Kristus jeden, nerozdělen,
že je hlavou církve a my tělem.
Církev tvá ať se stane domovem lidem všem,
místem, kde jsme si blízcí v Ježíši, bratru svém,
kde se svátek lásky stále světí,
kde se sdílí všechny Boží děti.
