Nějak to tak vyšlo, že jsme se tři dny před narozeninami Noemky přestěhovali. Po přechodném měsíci u přátel se mi znovu stěhovat vůbec nechtělo. Ale v jádru bytosti jsem věděla, že to bude dobré. Jen ještě s Boží pomocí zvládnout další den naprostého vykořenění a několik dalších dní silné improvizace. K tomu s Noemkou někdy doslova na krku (tátově) a státnicemi před nosem. Ale je to týden a každý den si uvědomuji, že je to zase o velký kus lepší. A tak je první rok Noemi velmi výrazně orámován a máme na něj spoustu krásných vzpomínek. Zároveň se radujeme z přítomnosti, Noeminka už asi 14 dní sama ťapká a dnes jsme se vydaly ťapkat a houpat na dětské hřiště, které máme za domem. Těšíme se, co přinese zítřek.
