Autor: Bětka

Jak jsme dovolenkovali u Baltu.

Letos jsme si trochu delší dovolenou vynahradili loňské rekonstrukčně-koupelnové prázdniny. Byli jsme u Baltu v polské Ustce a potom ještě na rodinném táboře v Lísku na Vysočině.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

 

Děkuju…

Mému muži Danielovi za láskyplnou podporu a trpělivost.

Dcerce Noemi, že to skvěle zvládla s babičkami.

Babičce Leoně a babičce Petře, že ochotně věnovaly mnoho času a energie Noemce.

Všem laskavým duším, které nám modlitbou vyprošovaly sílu.

A Pánu Bohu, který mě celý čas vede k cíli.

„Ha!“ (pejsek)

„Pá-pa-pa“ (slepička)

„Pe-pe“ (ptáček, kuřátko)

„Hajajaja!“ (krocan)

„Dada“ (husa)

„Bé“ – říká to smutně (miminko, brečet)

„Pa-pa-pa“ (papuče)

„Bo-pa“ (boty)

„Dě-tě“ (gatě)

„Š-š húú“ (vláček)

„Hamamam“ (ham)

„Po-po-pa“ (pohovka)

Nějak to tak vyšlo, že jsme se tři dny před narozeninami Noemky přestěhovali. Po přechodném měsíci u přátel se mi znovu stěhovat vůbec nechtělo. Ale v jádru bytosti jsem věděla, že to bude dobré. Jen ještě s Boží pomocí zvládnout další den naprostého vykořenění a několik dalších dní silné improvizace. K tomu s Noemkou někdy doslova na krku (tátově) a státnicemi před nosem. Ale je to týden a každý den si uvědomuji, že je to zase o velký kus lepší. A tak je první rok Noemi velmi výrazně orámován a máme na něj spoustu krásných vzpomínek. Zároveň se radujeme z přítomnosti, Noeminka už asi 14 dní sama ťapká a dnes jsme se vydaly ťapkat a houpat na dětské hřiště, které máme za domem. Těšíme se, co přinese zítřek.

18.12. 2016, o poslední adventní neděli, byla naše Noemi pokřtěná. Pán Bůh se tak pro ni stal tím nejlepším tatínkem (resp. tatínkem a maminkou dohromady, ale to se nám hůř představuje). Já a Dan jako její rodiče Noemince chceme pomoct v tom, aby přirozeným způsobem poznávala Boží lásku. Aby to tak mohlo být, musí ji nejprve poznávat v našem rodičovském vztahu k ní i v našem vzájemném manželském vztahu. To je, řekla bych, těžký, nadlidský úkol. Každou chvíli něco zvorám(e). Je proto skvělé, že tento úkol nezáleží jen na našich slabých silách. Můžeme jednak v modlitbě prosit Ducha svatého o moudrost ve výchově a jednak prosit za samotnou Noemi, aby jí naše chyby zásadně nezkomplikovaly cestu k Pánu Bohu.

Proto taky patří velké díky vám, kteří nám s tímto úkolem pomáháte, jak můžete; modlitbami, praktickými radami, nebo pomocí všeho druhu… Také my bychom chtěli totéž dělat pro vás, a proto se na nás prosím obracejte! A děkuju speciálně Honzovi a Martynce, kteří na sebe vzali úkol stát se pro Noemi kmotry (takovými duchovními rodiči).

Přála jsem si, aby na křtu zazněla jedna píseň, a protože to z technických důvodů nešlo, uvádím zde alespoň její text.

Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás,
tvoříme jedno tělo, slyšíme Kristův hlas:
Otče, ať jsou jedno, jak ty ve mně,
ať jsou světlem světa, solí země.

Pomáhej, Duchu lásky, odpouštět a jít vstříc,
pomáhej, Duchu pravdy, poznávat stále víc,
že je Kristus jeden, nerozdělen,
že je hlavou církve a my tělem.

Církev tvá ať se stane domovem lidem všem,
místem, kde jsme si blízcí v Ježíši, bratru svém,
kde se svátek lásky stále světí,
kde se sdílí všechny Boží děti.

Když jsme se vrátily z porodnice a Dan mě vítal doma, silně to na mě zapůsobilo. Bylo to, jako bych se vrátila, ale doma už to nebylo stejné. A nemyslím tím jen krásně uklizený a připravený byt. Ta noc než jsme odjeli do porodnice mi připadala strašně dávná, přestože uběhly pouhé čtyři dny. Trochu jako by ta doba před byla z jiného věku, z jiného vesmíru. A teď po měsíci chápu, že se toho změnilo opravdu hodně. Změnila jsem se já, Dan, náš vztah, naše trávení času (co je to volný čas?), můj slovník a témata o kterých mluvím, posunuly se nám hranice našich sil… Když vidím fotky z našeho pobytu v Taizé (2013) nebo ze svatby (2015), cítím nostalgii. Takové už to nikdy nebude… Ale někdy, když mi Noemi usne na kolenou a dívám se na její malinkaté oddechující tělíčko, uvědomím si, že stejně tak budu s nostalgií vzpomínat na toto náročné období. Na čas s naší novorozenou radostí Noemi.