Vše, co jsi ustavil, Bože, je dobré.
Když přijdu domů,
unavený z práce a z nákupu,
a Noemi se na mě usměje,
že mě ráda vidí,
je to dobré.
Když mi Noemka sedí
za krkem a vzpíná se,
jak kdyby seděla na koníkovi,
je to dobré.
Když jdeme v šátku na procházku do lesa
na tu křivolakou cestu, co mám tak rád,
sbíráme kytičky pro maminku
a malá se kouká, co dělám,
je to dobré.
Vše, co jsi ustavil, Bože, je dobré.
Když jíme večeři
a Noemi odkoukává,
jak se jí to a ono,
je to dobré.
Když se Noemka směje,
jak táta dělá zvuk kachny,
je to dobré.
Když malá dělá psí kusy na posteli
a má radost,
je to dobré.
Vše, co jsi ustavil, Bože, je dobré.
Je dobré,
když mi otevíráš oči,
abych viděl,
jak být dobrým tátou.
Je dobré,
že mi dáváš poznat vlastní chyby,
aby je nemusela nést Noemi.
Je dobré,
že jsi blízko,
protože Tě tak často
ve svém tátování potřebuju.
Vše, co jsi ustavil, Bože, je dobré.
Mým snem je být opravdovým mužem – chlapem, co se nebojí a je stabilním základem pro celou svou rodinu. Mým snem je, že se o mě moje žena může kdykoliv opřít a může mi důvěřovat. Mým snem je, že z Noemi vyroste Boží žena, která ví, kým je, a ví, že ji všichni opravdu milujeme – já, máma i Pán.
K tomu mi pomáhej, Pane,
vždyť jsem si zamiloval Tvá přikázání.
Táta Dan